LUCIE ŠIGUT
Ahoj, jsem Lucie.
Jógu jsem dlouhá léta brala jako doplněk k jiným fyzickým aktivitám. Trénink, kde se nezpotím
a nebolí mě další den půl těla jsem nebrala jako cvičení. “Protažení” na józe jsem tedy volila
v dny, kdy jsem cítila, že na mě něco leze nebo jsem byla unavená. Vždycky jsem měla pocit,
že józe nerozumím. Že musí být něco víc, než těch pár pozic na lekcích a dech a že mi ten pravý význam uniká.
Ráda navštěvuju jógová studia během cestování a jedno ráno v Portugalsku jsem celkem náhodou zavítala na ranní lekci “Ashtanga Mysore”. Vůbec jsem neměla tušení, co to bude,
ani mi moc nedávalo smysl, že příchod na lekci je možný kdykoliv mezi 6:30 a 7:30 ráno. “Portugalsko, tady je možné všechno” 😅.
Na šprta jsem na lekci dorazila přesně v 6:30. V sále už cvičila jedna žena a lektorka přišla současně se mnou. Nevypadala, že by se chystala hodinu nějak hromadně zahájit. Chvíli jsem koukala kolem a dělala, že se protahuju, až nakonec přišla za mnou. Zeptala se mě, jestli cvičím jógu. Odpověděla jsem, že mám zkušenosti z vinyasa lekcí, ale že sama nevím, co mám dělat.
Lektorka Sissy mi pak vysvětlila princip Mysore lekce, které nejsou vedené. Provedla mě stojnými pozicemi První série a závěrečnou sekvencí. Na konci mi pochválila praxi a já jsem nadšeně odcházela s pocitem, že jsem našla něco, co mi jde a nemusím se moc snažit 😁. Abych pořadí pozic nezapomněla a mohla takto cvičit sama, vyfotila jsem si tehdy obrázek se sekvencí, který visel na zdi studia.Trvalo to do další návštěvy Portugalska, kde mě po běžné lekci vinyasy jiná lektorka opět pochválila za moji praxi a navrhla mi, abych Ashtangu rozhodně zkusila. A pak, o týden později, se něco stalo.
Ze dne na den jsem se vzbudila s pocitem, že potřebuju znát úplně všechno, co se Ashtangy týče. Že se ji potřebuju učit a potřebuju začít hned.
Ještě z Portugalska jsem si našla učitele Jara, který měl naprosto perfektní online kurz k První sérii. Po návratu domů jsem za ním začala jezdit osobně na lekce do Bratislavy, abych zjistila, zda jsem se sérii naučila správně a pokračovala ve studiu.
Na Ashtanze nejvíc miluju její surovost. Na nic si nehraje. Každý den mě konfrontuje s tím stejným, v té nejčistší podobě. Žádná hudba, žádné povzbuzování lektora, žádné nové kreativní sekvence. Pořadí pozic je pevně dané. Ty pozice, co mi nejdou, jsou tam další den znovu. Každý den mi praxe zrcadlí, v jakém stavu je moje tělo a mysl. Tady a teď. Když jsem unavená, naštvaná nebo plná energie, na podložce se to projeví. Ashtanga je pro mě o tom, vrátit se
k praxi každý den znovu a znovu. Já jsem přesně kvůli této přímočarosti a absenci kompromisů Ashtanze naprosto propadla.
Díky Ashtanze jsem objevila, co to vlastně znamená jóga. Zjistila jsem, co se skutečně skrývá
za cvičením ásan a že fyzické cvičení je ve skutečnosti jen malou součástí jógové praxe.
A přesně tento upřímný a hluboký prožitek se snažím předávat dál.
