Ani nevím po jaké době usedám s kávou ven na terasu k notebooku a za zády mám spící děti. Asi jsem byla hodná, proběhne mi hlavou, když začínám psát, ale hned to opouštím, protože vím, že nic netrvá věčně, ani sladký poobědový spánek mých dětí.
Dlouho jsem neměla potřebu psát, nebyl čas, ale ani inspirace, nic co by mě popostrkovalo a posazovalo ke klávesnici. Nutno říct, že starost o dvě malé děti ve věku přibližně jednoho a tří let, ve smyslu, že se jim chcete opravdu věnovat, učit je, chodit s nimi ven a stýkat se s jinými rodinami a jejich dětmi, to člověku prostě nedovolí a nezbývá, než si všechny ty myšlenky, které občas přijdou a u kterých si řeknete, že by stálo za to se u nich zastavit, prostě pokusit zapamatovat. No, nezapamatovala jsem si nic z toho, co mi předtím, v tamtu konkrétní chvíli připadalo důležité, ani kdybych se rozkrájela, si teď nevzpomenu a tak si říkám, že to asi tak důležité nebylo. Tak kde beru jistotu, že teď je, že? :) Jisté není nikdy nic. Vnímám ale každý den, kdy se probudím a vidím kolem sebe šťastné děti, šťastnou rodinu, čím dál víc jako naprosto nesamozřejmý jev, na kterém je třeba pracovat, nevzdávat, a nepracovat jen na ostatních, jak se mnohdy stažíme v dobré víře. Blíží se den matek a vzpomněla jsem si právě na slova Matky Terezy, která řekla, že pokud chceme udělat něco pro mír ve světě, máme jít domů a milovat svoji rodinu.
Než se rozepíšu, zkuste si teď sami v duchu vybavit člověka se kterým máte hezký vztah. Může to být kdokoli. Vaše maminka, partner, děti, někdo na koho myslíte v dobrém, komu píšete, voláte, psáte se ho, chcete vědět jak se má, máte starost. Klidně i víc, pokud nechcete ulpět jen na jednom, vlastně to není úplně důležité. Jste za něj zkrátka vděční a vztah s ním jste sami v sobě onálepkovali slovem dobrý, lepší nebo nejlepší.
Pak tu máme situaci druhou. Představte si člověka, se kterým to tak hladce nejde. Kterého se možná bojíte (že vás jakkoli raní), necítíte se v jeho přítomnosti hezky, přirozeně, ale naopak v křeči, třeba vám přijde, že máte na všechno jiný názor a vadí vám spousta věcí co ten druhý dělá, jste snad z jiného vesmíru. Může to být také váš rodič, dítě, které vám připadá zlobivé a se kterým si nějak nerozumíte, parter, kdokoli z rodiny vašeho partnera, soused, spolupracovník. Ideální by ale bylo, kdyby to byl někdo z rodiny, i širší, protože rodina je to, o čem dnes vlastně píšu.
S tím druhým člověkem, se hádám, moc nepotkáváte a když už, tak to zrovna nevyhledáváte. Na internetu jste si stokrát přečetli, že se máte stýkat jen s těmi, s kým jste šťastní a proto máte pro své (ne)jednání vlastně omluvu. A když už se vidíte, tak i kdybyste si stokrát přečetli Čtyři dohody, v tomto případě si prostě věci osobně brát můžete a domněnek je tolik, že by se nedaly spočítat. Vnímáte to tak?
Ve všem, co není statické a mrtvé, proudí živoucí energie, která má schopnost se nekonečně proměňovat a nedá se zničit.
Pozn.: O principech energie moc hezky píše Bára Hu ve své knize Teorie Čakra jógy v kapitole "Vše je energie". Také se mi libí její pojetí podmíněnosti a potenciálu, které budu později citovat.
Ačkoli se tedy budeme stokrát pokoušet označovat vztah s někým, s kým to dře, za mrtvý, energii ubírající nebo jednoduše za žádný-negativní, směřujeme k němu už jen svým označováním energii a na vytváření negativního vztahu se vlastně podílíme my sami. S lidmi, se kterými si rozumíme, jsme si už osvojili nástroje, kterými dokážeme vytvářet komunikaci vyvolávající v nás příjemné prožitky a protože má člověk přirozeně touhu zjednodušovat, nechce se nám pracovat a vytvářet si další, složitější vzorce, pro lidi se kterými ty již vytvořené nefungují.
Pozn.: Doporučuji podívat se na koncept Mentálních jazyků kamarádky Sašky Polarczyk - www.mentalnijazyky.cz, které vám mohou pomoci s vytvářením konkrétních nástrojů k úspěšné komunikaci, kdy jeden nebude vítězem a druhý poraženým.
Občas se stane, že i s člověkem A, s tím, se kterým jsme nikdy neměli žádný problém, dojde k situaci, kdy máme chuť vztah ukončit a označit za negativní, žádný, ukončený, alespoň na chvíli, třeba při konlfiktu. (Už ale víme, že tím že nekomunikujeme vztah nezanikne) Člověk je neustálá změna, proces, tudíž je přirozené, že k takovým situacím dochází. Proměňuje nás vztah s jinými lidmi, mateřství, partnerství, prostředí a je třeba přetvářet nástroje sloužící k tomu abychom se chápali. Jsou lidé, kteří se proměňují v čase podobně jako my a tak k nepochopení nemusí ani nikdy dojít. Lidé, kteří se vyvíjejí jiným směrem jsou pak pro nás odrazovým můstkem k tomu, abychom se mohli učit neoznačovat něčí život za "správný" a "špatný" a neoznačovat vlastně vůbec, zkrátka učit se bezpodmínečné lásce a respektu.
U člověka B energie možná stagnuje, ale stále tu je.
"Pozitivní potenciál je tedy možnost přeměny stávajícího a posunu vpřed. Pomyslné stupátko pro kvantový skok z pole toho, co mě ničí, směrem k tomu, co mě dokáže vyléčit. Vtipným bodem zde je, že pro posun od negativní podmíněnosti k pozitivnímu potenciálu, používám jednu energii. To, co měním je uvědomění a záměr." (Sedm bran na cestě od podmíněnosti k potenciálu in Teorie Čakra jógy, Barbora Hu, str. 73, Fontána, 2016)
Zcela jednoduše tím chci říct, že pokud označujeme určitý vztah za špatný a negativní, zodpovědnost za to, jaká energie ve vztahu žije, máme my sami a my sami ji vytváříme. Označit ji a udržovat ji v podmíněnosti je jednoduché, sice trpké, ale často bezbolestné, vytvořit u ní pozitivní potenciál můžeme a musíme jen my sami.
Monika
